SK I EN
O nás | Kontakt | Podmienky používania

Pesachové zamyslenie o prvom návrate

Pesachové zamyslenie o prvom návrate

Příběh židosvkého svátku Pesach má svůj původ v Zemi faraonů. Byli jsme otroky v Egyptě, připomínají si Židé – a již nejsme. Jsme svobodní. Kde? Ve své zemi.

 

Ne všichni ale žijí v této zemi. Mnozí zůstali v diaspoře. Ani všichni Češi nežijí v ČR, všichni Slováci na Slovensku. Pesach je, viděno zpětně, symbolem prvního návratu národa Izraele do jeho pravlasti. Nedošli do ní všichni, smrt si mnohé našla na Sinaji. Ani vůdce Mojžíš do Zaslíbené země nevstoupil. Leč - nikdo tehdy v Egyptě nezůstal.

 

To neplatí o druhém návratu, z babylonského zajetí. K návratu do Judeje a jejího hlavního města Jeruzaléma se neodhodlali všichni. To se zatím platí i třetí velký návrat, který sestává z nekončícíh vln toho, pro co existuje hebrejský termín alija. Během ní se nejen od konce 19. století, ale i ve staletích předcházejících postupně vraceli Židé do Země izraelské, po 14. květnu 1948 do Státu Izrael.

 

O to šlo tehdy především – aby mohli svobodně sloužit Hospodinu.

 

Pesachová cesta nevedla do Zaslíbené země přímo. Čtyři desetiletí prožil národ na Sinaji, kde, nikoli až ve vlasti, mu byl dán Zákon. Sinaj je proto nedílnou součástí širšího pesachového poselství. Proto má Sinaj, byť dnes spíše jako turistická destinace, pro mnohé podobně tajemné kouzlo, mojžíšovské kouzlo, jako samotný Izrael.

 

Kolikrát jsem za horkých bezesných nocí seděl na balkonu některého z tamních hotelů, hleděl na vysoké pouštní skály a připomínal si – někde tam, ne až tak daleko za nimi, se rodilo slavné pokračování velkého počátku. Právě tady, pod sinajskými hvězdami, jsem nejniterněji ucítil dotek historie.  Neměli to ovšem Izraelité snadné. Kolikrát národ reptal, nemaje v té výhni dostatek vody. Lidsky jej chápu: kdo si zapomněl vzít k moři pití, aby pak zjistil, že tam nefunguje plážový bar, reptal také.

 

Ani po skončení sinajského putování nebyl pro izraelský lid připraven ráj na zemi. O zaslíbené teritorium musel těžce bojovat – a zvítězit. Není na místě se nad tím pohoršovat. Tak funguje náš svět odjakživa. Kdyby Hitler vyhrál válku, měla by Evropa nějakou (z našeho pohledu příšernou) podobu. Jediná cesta, jak tomu zabránit a dát jí podobu jinou, bylo vojensky nacisty porazit. Pohoršuje se nad tím někdo? Vnímáme to jako samozřejmou nutnost.

 

Od ustanovení Pesachu v Egyptě na znamení konce jednoho otroctví vede jeho poselství až k legitimitě izraelské přítomnosti v Zaslíbené zemi. Chcete-li v Kanaánu, Palestině. Evropané dobyli obě Ameriky, proto jsou tamní státy „evropské“, nikoli indiánské. Izraelci dobyli Kanaán, založili tam své společenství, vybudovali nejprve jednu, pak dvě monarchie (později ještě třetí), které fungovaly jako nedílná a respektovaná (geograficko-právně) součást tamního regionu. Je na to bezpočet historických důkazů.

 

 

První Pesach vyústil v nevyvratitelnou skutečnost, že území, které po návratu z Egypta Izraelci získali, se stalo jejich vlastí, kde si zřídili vlastní nezávislý stát. Následné vyhnání Židů z tohoto území zakládá v první řadě právo návratu na toto území. Právo stejně přirozené, jaké náleží židovské rodině, kterou nacisté odvlekli do Terezína, ta zázrakem přežila a po válce se vrátila do města, v němž stojí vila, jež jim v době transportu patřila. Existuje snad spravedlivější alternativa než ta, že jim bude „vrácena“?

 

Jak získali Češi právo nárokovat si české země jako své vlastní? O co opírají svůj nárok na Čechy, Moravu, část Slezska. Většina zná legendu o praotci, který vystoupil na horu Říp a usoudil: zde zůstaneme. Historici se nad tím samozřejmě usmějí a nabídnou trochu jiné argumenty. Ať tak či onak, nikdo rozumný právo Čechů na Čechy nezpochybňuje (třebaže před jejich příchodem zde žili i Nečeši). Izraelci mají mnohem průkaznější historické argumenty, jimiž mohou obhájit svůj nárok na teritorium, na němž od května 1948 budují samostatný stát – a přesto je tento jejich nárok neustále zpochybňován.

 

Smysl svátku Pesachu nelze proto hledat pouze, třebaže primárně, v pohledu zpět; svátek nás vrací ze starověku k přítomnosti. Odejít z otroctví za svobodou předpokládá, že získané svobody si budeme mít kde užívat. Pro národ jako politickou pospolitost to představuje někončící úsilí s cílem získat vlastní nezávislý stát. (Také proto existovalo České království, také proto vzniklo v roce 1918 Československo.)

 

Rovněž Izraelité budovali svůj vlastní stát, a když o něk přišli, znovu a znovu, byť s dlouhými přestávkami, se k této výzvě hlásili. Po druhém návratu (z Babylona) byli jejich současníci svědky krátké existence nezávislé makabejské monarchie. Během masivních vln třetího návratu z celosvětové diaspory vynaložili sionisté heroické úsilí, jehož cílem byl vznik Státu Izrael.

 

První egyptská Velká noc, jež nastartovala cestu za svobodou, došla svého vyvrcholení dne 14. května 1948, kdy v Tel Avivu byla ústy Davida Ben Guriona vyhlášena nezávislá židovská republika. I tak je možné dnes, v jednavacátém století, rozumět politickému významu, v nejlepším smyslu tohoto slova, židovského svátku Pesach.


Lubomír Stejskal l Apr 10, 2012 00:00 l Tlač l
Súvisiace články
Pre tlač kliknite sem.
4 reakcie pre „Pesachové zamyslenie o prvom návrate“

Igor Dietrich napísal(a):

Máj 4, 2012 00:07

Kámoška, napísala si to pekne. Biblická tradícia spája židov i kresťanov tým, že Božie Slovo sa pripodobňuje chlebu - a ešte viac hostine. Mystik Ján od Kríža k svojmu dielu *Výstup na horu Karmel* (do Božej záhrady)nakreslil obraz, ako sa tam vystupuje - do centra nakreslil nápis Ustavičná hostina, pod ktorou myslel hostinu Božieho Slova - čo je zrejme z nápisu uvedenom vyššie:* Na hoře této přebýva jedině sláva a čest Boží* Božie Slovo je ako hostia a jeho prijímanie - počúvanie, čítanie Božieho SLOVA dnešní katolícky teológovia prirovnávajú k eucharistii. Kámoška, mala si pekný sen - slávenie Pesach, Eucharistii - u luteránskich kresťanov Spomienky na večeru Pánovu - je práve to, čo spája všetkých, ktorí veria v jedného Boha Izraela(=Božieho ľudu). A je úžasné, že Pesach a Eucharistiu, čiže hostinu Božieho Slova môžeme prijímať kedykoľvek doma, keď dvere synagógy alebo kostola sú zatvorené - čiže o každej hodine - dokonca aj v spánku.

Kamoška napísal(a):

Máj 1, 2012 11:45

nebola to taká eufória ako na konci futbalového zápasu ale niečo také, ale ako ke´d dostanete prácu, ktorú chcete robi´t, a nik vám je tesne pred dokončení nevezme aby to dobabral /a ešte to zvalí na vás/ a ešte je vo vyhladke aj ´dalšia a je to veĺmi dobré pre vás aj pre druhych, a ani potom nie je vo vyhliadke žiadna obava- pocitujete spokojné š´tastie bez konca.
Ale bola tam ešte jedna vec - vedĺa bola jedna skupina, ktorú som si všimla. urobili takúto vec. tiež kĺačali ako my, ale v istej chvíli jeden vstal, vybral malé vrecúško a každému dal do úst hostiu z toho vrecúška. Opíšem, čo so pri tom cítila:Jasne som cítila, že týmto úkonom sa to duchovné, čo sme všetci vo vnútri poci´tovali sa ani neumenšuje ani neyvačšuje - bola to ako láska bez podmienok - cítila som, že niekto ma má strašne rád, ale to gesto tźch susedov, bolo ako ke´d prídete k rodičom na hostinu, lebo vás pozvali ale jeden so súrodencov prinesie aj maly darček. Ja som si v srdci zaumienila, že nabudúce to tiež tak spravím ako tá skupina vedĺa.

Kamoška napísal(a):

Máj 1, 2012 11:24

Vošli sme dnu, bola to akoby hala kde nič nebolo ale všade po všetkých stenách - ak ste niekedy videli ten známy obraz Babylonská veža tak toto tam bolo ale nie nakreslené, ale naozajstné konštrukcie, strop kdesi vysoko v diaĺke bol vodorovny z drevených svetlohnedých trámov, trámy boli v oboch smeroch /čiže nie len sprava do ľava ale aj nakríž/- Priestor nemal okná ale neviem ako to stavbári urobili, bol dokonale osvetlený ak ste boli v nejakej modernej hale kde nič neoslňuje ale všetko je svetlé, jasné, veľmi príjemné.
Ke´d sme vošli dnu spôsobilo to niečo neopísateĺné ale prejavilo sa to tak, že sme museli všetci zača´t plaka´t. Kĺakli sme si, keďže tam nebol oltár, nebolo dôležité. ktorým smerom sme otočení - my sme sa otočili smerom k bráne. Ten vnútorný pocit bolo niečo čo bolo zo všetkého naj.

Kamoška napísal(a):

Máj 1, 2012 11:03

Niečo čo vo mne vyvolalo zvláštny pocit.
na našej tv kres´tanskej stanici bola relácia, kde na konci bol kreslen´y obraz Jeruzalemského chrámu. Zaujalo ma to tak som nad tým uvažovala.Veľké nádvorie - ako námestie, stĺporadie, múry v nich brány. Veľkosť tźch brán som videla na vlastné oči tak som si to predstavovala aké to asi bolo veľké. Pre diváka v ľavom hornom rohu - bol vlastný chrám. Teraz nedávno som vo sne vošla do toho chrámu. Zvonku jednoduchá stavba ale obrovská, omnoho vačšia, ako všetko naokolo. Bola som v skupine ľudí a prichádzali tam rôzne iné skupiny. Keď som bola v Ríme sprievodca nám pred pohanským chrámom, ktory sa jediný zachoval v Ríme z pohanský.ch čias /teraz ma nenapadä jeho meno/ vykladal,že bránu zatvárali 7 muži.Bolo to také monštrum ale to, čím sme preľli teraz bolo omnoho väčšie.Neviem, ako to bolo možné, ale vo vnútri bol chrám väčší, ako zvonku. Pokrač. v ďalšom prísp. lebo to nevôjde.

Stranka 1 z 1
Pridajte reakciu
Musíte sa prihlásiť alebo registrovať aby ste mohli písať komentáre.
2000Vaša reakcia môže obsahovať maximálne 2000 znakov. HTML tagy nie su povolené. Zmazať alebo