Svátky vznikly proto, že se tehdejší vládci Židů, nazvěme je helenistickými Syřany, chovali způsobem, pro které těžko najít slušný výraz. Jsou různé formy nadvlády: lze si národ podrobit, ale ponechat mu autonomii v náboženských otázkách (což ve starověku hrálo klíčovou roli) a vysávat z něj daně – a počínat si jako na svou dobu osvícený vladař. Tak se v zásadě chovali v Judeji Římané, kteří ji definitivně opanovali na začátku našeho letopočtu.

 

Anebo je možné chovat se jako barbar, tedy jít cestou řecko-syrských diktátorů. Ti v rámci své nadvlády potlačili židovské náboženství, v jeruzalémském Chrámu postavili Diovu sochu a nutili Židy obětovat prasata a jíst vepřové maso – něco pro ně zcela nepřijatelného.

 

Vulgární znesvěcení Chrámu a vůbec nanejvýš hanebné chování usurpátorů reprezentujících helenistickou „civilizaci“ vedlo k makabejskému povstání, které vyústilo ve vyčištění a znovuzasvěcení Chrámu a posléze i v obnovení samostatné židovské monarchie – po pětisetleté přestávce. V souvislosti s událostmi, jež daly vznik svátkům Chanuka a následným děním hovoříme o druhém a prvním století před naším letopočtem.

 


 

Středobodem Chanuky je jeruzalémský Chrám – tedy centrální židovský svatostánek, který se nacházel na místě, kterému se dnes říká Chrámová hora a kde muslimové až o několik staletí pozdějí postavili svatyni Skalní dóm a mešitu Al Aksá. A na základě toho si činí na Chrámovou horu výsadní právo. (Náboženská autonomie, kterou jim moderní izraelský stát zajistil tím, že svěřil správu nad Chrámovou horou muslimské radě Waqf, Arabům nestačí.)

 

Nechme své židovské spoluobčany, ať se radují při oslavách Chanuky – svátků světel a připomeňme si několi důležitých letopočtů:

  • znovuzasvěcení Chrámu (připomínané svátky Chanuka) … rok 164 před naším letopočtem

  • narození Mohameda, zakladatele islámu … rok 570 našeho letopočtu

  • vybudování Skalního dómu … léta 685 – 691 našeho letopočtu

  • vybudování meěity Al Aksá … 8. století našeho letopočtu

Jistě, obě muslimské stavby jsou úctyhodného stáří, například v naší minulosti mnoho takových není. K tomu je ale nutné připomenout dobu trvání obou staroizraelských chrámů:

  • První Chrám … rok 970 před naším letopočtem (stavba zahájena) – rok 586 před naším letopočtem (zničen nepřáteli)

  • Druhý Chrám … rok 516 před naším letopočtem (dokončen) – rok 70 našeho letopočtu (zničen nepřáteli)

 

Také tyto historické momenty nám vytanou na mysli, když spatříme v židovských příbytcích, synagogách a tu a tam i na veřejném prostranství odlesk světel chanukového svícnu. Připomínám tyto údaje proto, že postavení Chrámové hory a dění kolem ní tvoří jeden z klíčových aspektů při hledání arabsko-izraelského narovnání. Izraelci svoji část nezbytného kompromisu splnili – Chrámovou horu, navzdory její historii a klíčovému významu pro judaismus, svěřili muslimské radě Waqf. Co jako kompromis nabídnou Arabové?

 

To je otázka, kterou si při letošních svátcích Chanuka kladu.