Zamyslenie: v predvečer výmeny

Známe jména prvních 477 teroristů z celkových 1027, kteří budou vyměnění za Gilada Šalita. Slovy čtyři sta padesát mužů a dvacet sedm žen.

Vězeň č. 1, identifikační kód 921496238, má jméno Jamil Chamis Muhammad Tarahan. Terorista s rokem narození 1958. Odsouzen k šestinásobnému doživotí.

Vězeň č. 2, ID kód 915527535, se jmenuje Taleb Ismail Ibrahim Abu Mustafa. Terorista narozen ve dvaasedmdesátém. Vykonával trest dvojnásobného doživotí.

Takto bychom mohli pokračovat až k číslu 477.

Za nimi jsou potoky krve, sirotci, rodiče bez dětí, bezpočet mrtvých, bezpočet přeživších bombové útoky, při nichž zažili nezměrné utrpení. Doživotní zmrzačení.

Mrtví mají své pozůstalé. Mnozí z těch, kdo měli štěstí a hrůzy arabského teroru nepoznali osobně, mají příbuzné. Bez končetin, na vozíku, oslepené, ohluchlé, do konce dnů fyzicky i psychicky poznamenané.

Na oběti, zemřelé a zraněné, jakož i na jejich blízké se sluší myslet ve chvíli, kdy izraelské věznice začnou opuštět strůjci tohoto pekla na zemi.

Nesnadný okamžik v dějinách izraelské společnosti. Pro pozorovatele ze Západu absurdně vysoká cena za svobodu jednoho zajatého vojáka. Extrémní ústupek nepřátelům, nejzažší myslitelný kompromis.

A právě to dělá z Izraele morálního vítěze.

Nechat Gilada Šalita jeho beznadějnému osudu? Něco takového by neodpovídalo izraelské tradici ani hodnotám, které moderní izraelská společnost vyznává, na nichž je založena.

Tváří v tvář poměru 1 ku 1027 nemůžeme my, přátelé Izraele, pociťovat nic jiného než tichou hrdost na židovskou republiku a její kolosální velkorysost. Není hmatatelnějšího důkazu o míře úcty Izraelců k jednomu jedinému lidskému životu, než jaký nabízí tato dvě čísla.

Byl by sebeklam nevidět i odvrácenou stranu této velkorysosti. Smutek, zklamání a rozhořčení pozůstalých a těch, kdo vraždění fanatických nepřátel Izraele a Židů přežili. Nikoli bez racionálního základu je i úvaha – když mohli být prouštěni arabští teroristé, budou úřady židovského státu podobně shovívavé také k žalářovaným Židům?

Nebojme se té otázky: Podepíše prezident Peres milost pro Jigala Amira, vraha ministerského předsedy Jicchaka Rabina (když podepsal milost pro řadu arabských vrahů nevinných Židů)? Odpověď zůstává otevřená – jako námět k přemýšlení pro každého z nás.

Šimona Perese se ovšem musíme zastat. Sotva co těžšího ho mohlo v úřadu potkat než udělování takovýchto milostí. Bezpochyby i tentokrát zaujme stejné stanovisko jako v roce 2008, kdy při jiné výměně byl kromě jiných propuštěn teroristický vrah Samir Kuntar. Tehdy k milosti připojil dopis, v němž uvedl: „Mé rozhodnutí neznamená, že jsem vrahům jejich ohavné skutky odpustil. Nezapomněl jsem a neodpustil jsem.“

Tu druhou větu může použít i my ostatní, kdo dění v oblasti pouze sledujeme a vyjadřujeme Izraeli v jeho boji proti terorismu solidaritu a podporu: „Nezapomněli jsme a neodpustili.“

Izrael ty, kterých se výměna bolestně dotýká, nepřezírá. Ministerský předseda Benjamin Netanjahu napsal pozůstalým a postiženým otevřený dopis.

„Píšu vám s těžkým srdcem“, uvádí premiér a ujišťuje: „Znám vaši bolest a rozumím ji.“ Přiznal, že rozhodnutí, které učinil v souvislosti s propuštěním Gilada Šalita, bylo jedno nejtěžších, jaké kdy musel učinit.

„Je to pro mě těžké ze stejných důvodů jako pro vás.“

Premiér se zmínil také o tom, že i on ztratil v boji s terorismem bratra. (Joni Netanjahu zahynul v roce 1976 při famózní záchranné operaci izraelské armády, která v Ugandě osvobodila rukojmí unesená na letecké lince Tel Aviv – Atény – Paříž.) Adresáty dopisu ujistil: „Rozumím tomu, jak obtížné je pro vás smířit se s faktem, že ničemové, kteří se na vašich milovaných dopustili odporných zločinů, nebudou platit plnou cenu, jakou zaslouží.“ A dodal: „Doufám v této chvíli, že útěchou pro vás je, že já a celý Izrael vás objímáme a sdílíme vaši bolest.“

Není těžké si představit, jak nesnadné rozhodnutí musel Benjamin Netanjahu učinit. On, přední bojovník proti mezinárodnímu terorismu – kdysi jako voják, dnes jako publicista a politik. Jasná ilustrace toho, jak komplikovaná je situace na Blízkém východě.

A jasný důkaz, kdo v konfliktu vydírá a kdo musí dělat extrémní kompromisy a přinášet oběti.

O tom všem se sluší přemýšlet v hodinách před i po propuštění Gilada Šalita.

Na pozadí slov staroizraelského proroka Jeremiáše: „Jest, pravím, naděje, že se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje ...“

Rotmistře Gilade Šalite, vítejte doma!