SK I EN
About us | Contact | Terms of Use

Izrael si dnes volí novú vládu i premiéra

Izrael si dnes volí novú vládu i premiéra

Dnes se v Izraeli konají volby do 20. Knesetu – 120 členného jednokomorového parlamentu. O co v nich jde? Jako v každých demokratických volbách o to, kdo bude vládnout. V tomto případě jsou ve hře tři varianty:

 

  • u moci zůstane Benjamin Netanjahu se svojí stranou Likud a nezbytnými koaličními partnery
  • k moci se dostane středolevá formace Sionistický tábor (v anglických materiálech označovaná jako Zionist Union) a nezbytní koaliční partneři
  • krajní řešení: vláda národní jednoty tj. Likud + Sionistický tábor + nezbytní koaliční partneři

 

Slovní spojenínezbytní koaliční partneři uvádím proto, že proporcionální volební systém a průzkumy veřejného mínění naznačují (a je to ověřeno dosavadními dějinami izraelského parlamentarismu), že nic jiného než toto do úvahu nepřichází: všechny izraelské vlády od vzniku Státu byly koaliční. Jinými slovy, žádná partaj nikdy nedostala takovou většinovou podporu, aby se v Knesetu (česky: Shromáždění) mohla opírat o 61 nebo více hlasů. Na tomto faktu nemůže nic změnit ani to, že hranice pro vstup do parlamentu byla zvýšena ze dvou na 3,25% získaných hlasů (v ČR je, jak známo, uzavírací klauzule pro vstup do Sněmovny 5 procent).

 

V izraelském parlamentním systému jde tedy nejen o to, kdo ve volbách zvítězí (získá nejvíce křesel v Knesetu), ale stejně důležitý je  koaliční potenciál. Své o tom ví Cipi Livniová, jeden z nynějších lídrů Sionistického tábora, když v roce 2009 těsně vyhrála volby (tehdy jako předsedkyně strany Kadima) před Netanjahuem (Likud), konkrétně v poměru mandátů ve sněmovně 28:27, ovšem koaliční vládu se jí sestavit nepodařilo a premiérem se stal Benjamin Netanjahu.

 

Jenom pro zajímavost pro českého i slovenského čtenáře: tzv. politické turisty nemáme toliko v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR; mají je také v Izraeli. Patří k nim i Cipi Livniová. Když v roce 2012 prohrála boj o post šéfa Kadimy, založila (po několika měsících) stranu Hatnua. Ta před letošními volbami vytvořila alianci s izraelskými labouristy – již zmíněný Sionistický tábor. Dlužno dodat, že do roku 2005 byla Livniová funkcionářkou Likudu. (Něco podobného je v izraelském stranickém životě naprosto obvyklé; případ Livniové proto uvádím nikoli proto, že bych ji za to chtěl kritizovat – spíše chci poukázat na to, že v demokracii je to jev naprosto normální a netřeba se nad ním pohortšovat, ani tam, ani u nás.)

 

V souvislosti s výše zmíněným je zapotřebí říci, že ačkoli Sionistický tábor podle posledních povolených průzkumů (z 13/3 – viz šedý box) nad Likudem vede, vyhráno ještě mít nemusí. Jistěže z více důvodů (rozhodnout mohou nerozhodnutí voliči); jedním z těchto důvodů je koaliční potenciál Likudu na jedné a Sionistického tábora na druhé straně. Jazýčkem na vahách mohou být náboženské strany – a ty mají rozhodně blíž k Netanjahuovi než k duu Herzog (šéf labouristů)/Livniová.

 

A ještě jeden postřeh. První volby do Knesetu se konaly v roce 1949. Volební období je čtyřleté. Kdyby byl tento cyklus dodržen, tj, nekonaly se žádné předčasné volby, byly by před Izraelci volby nikoli do dvacátého, ale do 18. Knessetu – a to až v roce 2017


by Lubomír Stejskal l Mar 17, 2015 12:00 AM l Print l
Related articles
Click here to print.
Leave a Reply
Sign In or Sign Up now to post a comment.
2000Your comment may be no longer than 2,000 characters. HTML tags are not permitted. Cancel or