SK I EN
O nás | Kontakt | Podmienky používania

Nejasný osud Sinaja

Nejasný osud Sinaja

Páteční elektronické vydání listu Jerusalem Post informuje o návštěvě svých reportérů u vojáků sloužících na izraelsko-sinajské hranici.

 

Pro českého čtenáře jsou informace z této „exkurze“ zajímavé především proto, že do tohoto sektoru spadá i významná egyptská turistická destinace známá pod souhrnným termínem Taba. Není tajemstvím, že současný vývoj v Egyptě vyvolává mezi zájemci o turistiku v této zemi mnohé otázky. Některé indicie dávají tušit, že protimubarakovská revoluce nemusí být pro návštěvníky přínosem.

 

Jsem poslední z těch, kdo by chtěli malovat čerty na zeď. Na druhou stranu není ale možné přeslechnou (zatím ojedinělé) hlasy z tábora budoucích vítězů nynější voleb (Azza Džarfová ze strany Svoboda a spravedlnost). Návrhy typu zákaz alkoholu, zákaz dvoudílných plavek, zákaz společných pokojů pro nesezdané páry a oddělené pláže jdou za hranu toho, co je běžný turista ochoten akceptovat.

 

Přesto si myslím, že panika není na místě. Výše zmíněné neblahé signály je nicméně zapotřebí zaregistrovat a vývoj dál pozorně sledovat. Volby koneckonců ještě neskončily – a až se tak stane, bude na nové vládnoucí moci, jakou politiku se vůči turistům rozhodne uplatnit. A potenciální návštěvníci se pak podle toho zařídí.

 

Osobní slovo: jezdil jsem do Egypta za Mubaraka a byl tam rovněž dvakrát po jehu pádu. Rozdíly? Veškeré žádné (pominu-li odstranění jeho portétů z letišť a veřejných budov a pár obdobných detailů, což na kvalitu pobytu nemá žádný vliv). Mám upřímné přání, aby tomu tak bylo i po skončení nynější vlády Nejvyšší rady ozbrojených sil. Ano, mohu se za uskutečnění tohoto přání modlit. Nic víc.

 

Ve hře není ale jen turistika, třebaže pro egyptskou ekonomiku nikoli zanedbatelný zdroj příjmů HDP. Jde o širší bezpečnost – o regionální mír. Za Mubaraka byl i jeho přičiněním něčím téměř samozřejmým. V sinajských hotelech jsme se bežně potkávali s turisty z Izraele. Zdánlivá maličkost: v televizi na hotelovém pokoji byly vyladěné i izraelské stanice (po revoluci nikoli).

 

Především ale: nepamatujisi, kolikrát vyletěl do povětří plynovod směřující přes Sinaj do Izraele a Jordánska. Nejspíš ani jednou. Po revoluci byl teroristy napaden už desetkrát. O čem to svědčí? Že s odchodem muže, kterého by obžaloba v Káhiře viděla nejraději se smyčkou na krku, se cosi změnilo. K horšímu. Sinaj se stal rejdištěm teroristů. Izraelci říkají, a to už se vracím k výše zmíněné reportáži v Jerusalem Postu: zatímco dříve (před Mubarakem) jsme se připravovali na hrozby spíše teoretické, dnes už je musíme brát vážně. Důkazem jsou loňské útoky přes sinajsko-negevskou hranici. S osmi mrtvými na izraelské straně.

 

Reálný mír, důsledek egyptsko-izraelské smlouvy, se stal mírem nejistým. Tomu se musí Izraelci přizpůsobit. Některé výsledky jsou viditelné na první pohled. Osmdesátá divize Obranného vojska Izraele (IDF) výrazně personálně posílila. Byla zefektivněna elektronická ochrana pobřeží na jihu země – zvýšil se počet senzorů schopných detekovat pohyb cílů od velikosti plechovky od coca coly. Důstojnící sloužící na hlídkových člunech reportérům řekli, že jsou si vědomi toho, že by se teroristé mohli pokusit infiltrovat do země právě z moře. Případně působit škody na námořní technice přímo v eilatském přístavu.

 

Už proto, že na pozemní hranici s Egyptem se vytvářejí nová technická opatření, jejichž cílem je zabránit jejímu donedávna snadnému přechodu. Rychlým tempem pokračuje budování ochranného plotu na 240 km dlouhé hraniční linii; hotovo je 100 km a letos by měl být plot dokončen. Staví se vojenské opevnění u klíčových bodů (např. u přechodu Nefatim severně od Eilatu), na silnici č. 12 lemující hranici jsou vždy po několika kilometrech vztyčeny betonové bloky, za nimiž budou mít šanci schovat se projíždějící vozidla, pokud by se stala cílem palby z druhé strany hranice. K ochraně hranice je zřízena zvláštní jednotka, která bude disponovat potřebnou technikou včetně vybavení pro zpravodajskou činnost.

 

Zkrátka: podmínky v oblasti se po „arabském jaru“ změnily – a nikoli pozitivním směrem. V sinajském regionu končí éra pokoje a co bude, nikdo neví. Na jedné straně tu máme lákavé destinace tří zemí: egyptskou Tabu, izraelský Eilat a jordánskou Akabu s teplým mořem a fantastickým životem pod jeho hladinou. Na straně druhé – idylku v tomto magickém koutě planety narušuje nevypočitatelná hrozba islámského terorismu, v Egyptě navíc nejasnosti kolem budoucího počínání volebních vítězů …

 

Takový je náš (a jejich) svět.


Lubomír Stejskal l Jan 9, 2012 00:00 l Tlač l
Súvisiace články
Pre tlač kliknite sem.
Pridajte reakciu
Musíte sa prihlásiť alebo registrovať aby ste mohli písať komentáre.
2000Vaša reakcia môže obsahovať maximálne 2000 znakov. HTML tagy nie su povolené. Zmazať alebo